Úvod \ Cestování \ Belgie
Naše druhá dovolená v Belgii a Nizozemsku.



Fotky z dovolené
3. den

    V neděli jsme konečně dorazili tam, kam jsme chtěli - do Belgie. Naše první zastávka bylo Liege, městečko na řece Máza (Meuse). Zrovna se tu konal trh se spoustou ovoce, ryb, květin a lákavě vonícími belgickými vaflemi a palačinkami se skořicí. To se nám tedy sbíhaly sliny! Kromě trhu mají v Liege i velikou a krásnou katedrálu s obřími okny vykládanými barevnými sklíčky. Tak do detailu vypracované skleněné vitráže jsme viděli snad poprvé. Celkem hezké je i menší náměstíčko s kavárničkami a hospůdkami s belgickým pivem, ale jinak je město překvapivě špinavé. Všude přetékají přeplněné koše, pytle s odpadky se válejí jen tak přede dveřmi na ulicích, kde je člověk musí obcházet, a je vidět, že město obývá poměrně dost psů, zato travnatých ploch se mu nedostává...Škoda té špíny, protože Liege je jinak opravdu příjemným místem.

    Z Liege jsme se vydali do Leuvenu, kde je veliká botanická zahrada. Naivně jsme si mysleli, že si alespoň tam odpočineme od neskutečného horka, které panovalo všude kolem. Po dvou zmatených průjezdech městem a vyptání se domorodců na cestu jsme zaparkovali přímo před zahradou. Vstup byl volný, což nás potěšilo, takže jsme se vydali na průzkum. Ondrejko běhal od jedné kytky ke druhé a nešťastně v duchu počítal, které z nich si bude moci vyfotit, aby nám zbylo místo na fotky ještě na dalších čtrnáct dnů. V zahradě bylo snad ještě větší vedro než v Liege a zdržovat se ve sklenících také nebyla nejlepší strategie pro přežití. Pak jsme ale objevili poklidné jezírko s rybkami a malým vodopádem a s díky se u něj sesunuli na lavičku. Když jsme dopili všechnu vodu (ne tu z jezírka!, naši jeden a půl litrovou balenou), nezbylo nám než v místní ovocné zahrádce sníst maliny a ostružiny (možná se to nesmí, ale uznejte, ten keř je určitě rád, že se nesnaží jen tak nadarmo a že plody jeho práce někdo ocení). Pak už jsme nastoupili do naší Mazdičky a hurá do Bruselu.

    Myslela jsem si, že Brusel znám (koneckonců jsem tam před nějakými devíti lety byla) a že zafrajeřím a Ondru po něm provedu. To, co jsem ale uviděla, nebyl ten Brusel, jaký jsem si pamatovala. Všude obrovské mnohopatrové skleněné budovy, zběsilé nadjezdy a podjezdy, silnice vedoucí kolem šestého patra nějakého rozestavěného domu, bagry, buldozery a co já vím, jak se všechny ty obrovské mašiny jmenují. V Bruselu prostě vyrostlo další město, aby měli úředníci Unie kde sedět. A staví se horečně dál, protože v květnu 2004 přibude dalších 10 států. Snad to stihnou dostavět, abych měla pěknou kancelář s kytkou v květináči a, když budu šikovná, i s jednou vlastní stěnou...Po obhlídce mého budoucího pracoviště jsme odchytili hlídače podzemního parkoviště (Ondra tvrdí, že to byl policajt), aby nám poradil cestu k Atomiu. Bylo to přesně na druhé straně města, ale co by člověk neudělal, aby viděl na vlastní oči gigantický atom vodíku. Navíc cesta k němu vedla několikakilometrovým tunelem, který vedl pod šestiproudovou silnicí a největší bruselskou katedrálou. Atomium bylo postaveno jako výstavní pavilon u příležitosti světové výstavy Expo v roce 1958 a stále jsou v něm výstavy o historii Atomia a o současné Belgii. Dovnitř jsme nešli, zato jsme se pokochali sbírkou sádrových, kovových a skleněných krav, šíleně pomalovaných různými bláznivinami od motýlů až po raketoplány. Tyhle "šílené krávy" jsme pak potkávali celou naší cestu Belgií. Nevíte někdo, co s nimi ti Belgičané mají? Kousek od Atomia se nachází olympijský komplex s množstvím sportovišť, hal a obrovských parkovišť. Na části olympijských pozemků byla postavena jakási historická vesnička s obchůdky a kavárničkami, živou (a velmi hlasitou) hudbou na návsi, divadélkem pro děti a akvaparkem, který vznikl přestavbou plavecké haly. V roce 1987 zde byla také založena Minievropa, park s více než stovkou vybraných evropských budov zmenšených v poměru 1:25. Bohužel tu najdeme jen exponáty ze zemí Evropské unie, ale snad se časem dočkáme i zmenšeného Pražského hradu nebo Bojnického zámku :) Kromě skvěle vypracovaných domečků tady najdete i loď, která začne náhle hořet (naštěstí se včas objeví jiná - požárnická, která oheň bezpečně uhasí :)), otáčející se větrné mlýny, letadla rolující po dráze, jezdící auta a vlaky, raketoplán startující z Francouzské Guayany, lanovku, která vyveze unavené plastové lidičky na pařížský Montmartre k chrámu Sacre-coeur nebo sopku, při jejímž chrlení lávy se vám opravdu třese půda pod nohama. U mnoha stanovišť si můžete zmáčknout tlačítko (ta je potřeba pilně hledat), a pak už jen čekat, co se začne pohybovat, houkat nebo točit. Poté, co jsme prošli celou Unii křížem krážem nás už pořádně bolely nožičky a tak jsme zamířili k nejbližší pumpě, uvařit si konečně něco k jídlu a trochu se prospat. Když jsme uklidnili své protestující žaludky, přenosili věci na přední sedadla a s úlevou se natáhli vzadu v autě, začal nám u uší pištět celý komáří pěvecký sbor. Tak strašnou noc jsem už dlouho nezažila - do dvou do rána jsme vraždili krvežíznivé bestie, které si do auta našly cestu i skrz větrání motoru. Nakonec jsme vyčerpáním usnuli a ráno se probudili s tělem plným pálivých štípanců.


2. den 4. den