Co dělám nejraději

    Jako každá správná kočkovitá šelma jsem i já velmi schopný a náruživý lovec. Myšky sice doma nemáme, ale taková moucha nebo můra u nás nepřežije ani hodinu. Jakmile nějakou zahlédnu, honem se k ní co nejtišeji přesunu, chvíli ji upřeně pozoruji, a pak zuřivě zamávám packami se svými vražednými jehličkami a už si pochutnávám na čerstvých proteinech. Strašně ráda taky pozoruji ptáky za oknem, ale žádného jsem ještě neulovila, protože nerada chodím ven a do pokoje nikdy žádný nevletěl. Ale kdyby vletěl, tak si můžete být jisti, že by pírka lítala na všechny strany.

    Když není nablízku nic živého třepotavého, dokážu celé hodiny prolítat i za takovými těmi třpytivými palmičkami, které dávají dvounožci jako ozdobu do pohárů. Panička mi je navíc nalepuje na konce dlouhých větviček, a to pak lítám po pokoji sem a tam, že shrnu celý koberec až do předsíně. Taky si hraji s různými chrastícími umělými myškami, a když mám náladu, tak je i aportuji. Ale nesmí u toho být nikdo cizí, protože se nemíním před nikým předvádět a dělat ze sebe komedianta. Úplně nejlepší na hraní jsou různé věcičky položené na stole nebo na skříňce, jako tužky, pouzdro na čočky, různé papírky nebo lístečky z kvítek, které v mé přítomnosti nějak záhadně padají z větviček...

    Další mou oblíbenou činností je očichávání kytiček. Máme na okně ibišek a vždy, když vykvete, mám čumáček celý od pylu. Také miluji bazalku. Občas si k ní sednu a tak dlouho do ní šťouchám hlavičkou, až jsem celá navoněná, a pak se spokojeně rozvalím na stole a užívám si té krásné vůně. Panička z ní potom musí vybírat chloupky, aby jich s páníčkem neměli plné jídlo.

    Kromě voňavých kytiček úplně neuvěřitelně zbožňuji Savo. Nevím, jestli jste to kočky zkoušely, ale Savo má tak opojnou vůni, že se od něj nemůžu odtrhnout. Navíc mi způsobuje tak libé pocity, že mám pak doširoka rozšířené zorničky a pohybuji se výhradně plazením se po boku pomocí zasekávání drápků do koberce. Krásně si při tom vytřu kožíšek a navíc každý hned vidí, kudy jsem "šla". Jenom panička s páníčkem nějak nepochopili, že je to skvělá zábava, a pokaždé mě od téhle mojí lásky vyhánějí a říkají mi "ty náš feťáčku".

    Sem tam mě popadne dobrá nálada a to pak sprintuji celá nahrbená po bytě a divoce do toho pokřikuji, aby si všichni v okolí dali pozor. Páníček to většinou pochopí jako výzvu ke hře a běhá za mnou. Jenom neumí tak rychle zatáčet a nevejde se pod stůl, takže pokaždé vyhrávám.

    Pokud si můžu vybrat, tak se pohybuji ve vyšších patrech bytu, tedy po stolech, skříních, knihovnách nebo televizi. Když už investuji energii na přesun do výšky, už se mi nechce jí plýtvat a slézat opět dolů. to potom dokážu celé minuty přemýšlet, jak bych se dostala tam kam chci, aniž bych musela seskočit na koberec. Páníčci se mi přitom občas smějí, ale co oni vědí. Chodí pořád nudně po zemi.

    Nejvíce času denně strávím mytím si svého kožíšku a spaním. Snažím se být co nejčistší, aby paničku ani v nejmenším nenapadlo, že bych potřebovala vykoupat. Už mi to udělala dvakrát a doufám, že třítýdenní léčení škrábanců ji od podobných akcí dostatečně odradilo. Co se týká spánku, tak ten mám opravdu ráda. Mám svoje oblíbená místečka, která se čas od času trochu mění. Nejradši spím v předsíňce na šatní skříni. Vždycky si sednu pod skříň a volám, dokud některý z páníčků nepřijde a nezdvihne mě nahoru. Sice bych tam vyskočila - jsou to jen 2 metry - ale páníčkové si myslí, že bych to neuměla, takže mi dělají výtah, a já se alespoň nemusím tak namáhat. Když už jsem vyspinkaná zase si někoho zavolám a jsem sundána dolů. Ráda skáču i sama, ale panička má strach, abych si na klouzavém linu neublížila. V noci spím pokaždé u paničky v postýlce. Jsem na ní moc hodná - spokojím se s její polovinou (občas malinko víc) a páníčkové tak mají celou 1 a půl postel pro sebe. Hrozně nesnáším pozdní chození do postele, protože jsem pak ráno nevyspalá a nemám dost energie na hraní si s páníčky. To si pak lehnu tak, že se ke mě už nikdo nevejde a druhý den si už dají moji dvounožci pozor, aby šli spát včas. Musím na ně prostě být přísná, jinak si je nevychovám a co s takovými nevychovanými páníčky.

    Protože jsem moc a moc chytrá a šikovná, tak mě tyhle skoro běžné kočičí zábavy nemohou plně uspokojit. To si pak někam sednu a přemýšlím a přemýšlím, co bych mohla dělat. Je to na mě asi vidět, protože panička vždycky říká: "Podívej se na ní, ta má zase roupy", což asi znamená, že mám skvělé nápady. Když mě něco zajímavého napadne, čekám, až budu doma úplně sama, a pak si to zkouším a učím se, jak to co nejdokonaleji provést. Ve chvíli, kdy už vše bez problémů zvládám, překvapím páníčky svou šikovností. Třeba jednou jsem zotvírala všechny skříňky, i když je držely dvě magnetky! Nebo jsem si pod přehozem přes postel vyrobila spoustu různých cestiček. Taky umím rozcupovat papíry nebo roztrhat papírovou krabici. Páníčci jsou pokaždé ohromně nadšeni (až na ty papíry, myslím) a všem ostatním dvounožcům mě vychvalují.

    Málem bych zapomněla na jednu ze svých nejoblíbenějších zábav. Miluji povalování se na knížkách a papírech - hlavně na těch, které zrovna někdo čte. Nejprve si zjistím, kam se můj dvounožec dívá, a pak přesně zalehnu to důležité místečko. Potom se otočím na zádíčka a čekám na hlazení, protože vystopování čteného místa si pochvalu jistě zaslouží.