Jak jsem si našla paničku

    I když stále vypadám jako mladá číča, je mi už celých 7 let. Narodila jsem se 21. května 1997 v Kralupech nad Vltavou a brzy jsem se s maminkou stěhovala do Studené na Plzeňsku.

    Když mi byly asi tak 3 měsíce, přijela k nám na návštěvu moje panička. Hned jsem si jí oblíbila, protože s sebou přivezla báječnou bábovku, kterou hned první den zapomněla na stole, když se šla projít po vesnici, takže jsem mohla klidně celou tu dobrotu okousat. Nejlepší byla ta opečená kůrka, takže jsem si jí nacpala bříško, co nejvíce to šlo. Když se panička vrátila z výletu a viděla, jak moc mi chutnalo, nechala mi celý zbytek a vůbec mi z ní neujídala.

    Asi po třech dnech mě někdo nedopatřením zavřel v ložnici a protože jsem tam byla opravdu moc dlouho, došla jsem si k paničce do postele na záchod. Panička pochopila, jak to ode mě bylo chytré, protože takhle po tom nikdo nemohl na podlaze uklouznout, a rozhodla se, že takovéhle geniální zvířátko prostě musí mít. Naštěstí se jí podařilo přemluvit mého tehdejšího majitele a po zaplacení dvou sáčků cukru k čaji jsem se stěhovala do Prahy. S paničkou jsme se pak všemožně stěhovali a od loňského září máme svoje pelíšky v pražské Tróji. Navíc mi panička přivedla nového a moc hodného páníčka, který mi vydrží hladit celé hodiny bříško, a to já mám moc ráda.